Tričko letové hladiny FLIGHT LEVELS

Bez pevně stanovených letových hladin si dnes létání nikdo nedovede představit. HNQ spojuje piloty na celém světě. Oblékni si triko Flight Levels a staň se součástí nekonečného vzdušného prostoru.

Unisexové triko v provedení s krátkým rukávem. 100% bavlna se silikonovou úpravou,látka 200 g/m2, pleteno single jersey.

Flight Levels
Letové hladiny dnes a kdysi

Jsem přesvědčen, že už naši předci v pravěku sledovali ptáky a záviděli jim jejich svobodu ve vzdušném prostoru. Člověk od nepaměti prahnul po tom, aby se odpoutal od země, a když se mu to povedlo, toužil doletět výš a výš. A i když lety moderních strojů v mnoha tisících metrech nad zemí jsou obdivuhodné, přesto mají jednu chybu – lidé v těchto letounech kromě mraků nic nevidí. Čtou si, pospávají, aby zabili čas. To my jsme měli možnost z letadel sledovat svět pod námi…

Ano, já vím, že dnes už je létání každodenní běžnou záležitostí a že vzdušný prostor nad všemi světadíly je přeplněn leteckými linkami. Že je nutné, aby letecká doprava probíhala v závratných výškách a v různých letových hladinách, což téměř vylučuje možnost, že se letadla střetnou. Chápu a rozumím i tomu, že je dnes létání omezeno minimální výškou. Ale přece jen, když zavzpomínám na to, jak jsme létali nad městy a vesnicemi a lidé nám nadšeně mávali, těšilo nás to. Úžasné bylo vznášet se nad nádhernou krajinou, sledovat pole, která hrála různými barvami, lesy v široké paletě zelených odstínů, koruny stromů, které vytvářely neuvěřitelné mozaiky… A co teprve přelet nad hladinou řek či jezer, která se leskla jako staré stříbro, nebo nad azurově modrými mořskými mělčinami.

Létání nad vodní hladinou mě vždycky těšilo. A těšilo i mé pasažéry. Zejména ženy se svou romantickou povahou podléhaly kouzlu vyhlídkových letů nad krásnou krajinou protkanou kanály, říčkami a ozdobenou jezery. A přiznám se, že jsem toho občas využil, když jsem měl o nějakou ženu zájem. Vzpomínám si na půvabnou blondýnku Sarah, se kterou jsme si byli blízcí, ale stále ne tak, jak bych si přál. Dobírala si mě kvůli mému povolání letce, říkala mi nebeský orel, ale neznělo to příliš obdivně… O to více milovala skutečné ptáky. Pozorovala je dalekohledem a v ornitologii se vyznala velmi dobře. Získal jsem ji tak, že jsem pro ni připravil ornitologickou lahůdku…

Při jednom přeletu přes oblast jezer jsem si všiml kolonie velkých šedých ptáků. Byli úchvatní svou ladnou křivkou šíje. Nevěděl jsem, o jaký druh se jedná, ale bylo jasné, že Sarah vědět bude. Pověděl jsem jí o svém objevu a ona okamžitě trvala na tom, že poletí se mnou. Druhý den se posadila ke mně do letadla vybavená dalekohledem a vyrazili jsme. Když se v dáli zaleskla hladina jezera, Sarah byla tak netrpělivá, že jsem se musel smát. Vyhlížela z oken letadla, a když jsme přeletěli nad hustým porostem rákosí a nedaleko se objevili velcí šedí ptáci, byla bez sebe radostí. „To jsou volavky, podívej!“ překřikovala hučení motoru. „Já se zblázním, opravdu, Volavka velká, to je v Anglii vzácnost!“ Držel jsem letadlo co nejníž nad vodní hladinou, aby Sarah mohla pozorovat ten zázrak přírody. Ptáci se nenechali rušit, takže si je mohla prohlédnout opravdu důkladně. V tu chvíli jsem sice zmizel ze světa, protože pozornost Sarah sledovala výhradně ptačí kolonii, ale když jsme se vrátili do města, zaměřila svoji milou pozornost na mě. I nadále si mě dobírala, že jsem nebeský orel, ale říkala to skoro vážně. Byla moje.